Petr Švancara
Z kotle na Lužánkách šlo neskutečné teplo!
Málokterý ligový hráč je takovým patriotem, jako právě Petr Švancara.
Rodilý Brňan, který zároveň v jihomoravské metropoli s fotbalem začínal, nedá na „své" město a slavné fotbalové bitvy na zaplněném stadionu Za Lužánkami dopustit, a to i přesto, že momentálně hájí barvy Příbrami. „Teď to samozřejmě tak nevyzní, ale když si představíte, že tam (v kotli - pozn.red.) bylo třeba pět tisíc lidí, a hrálo se v zimě, tak jak fandili, šlo z celého toho kotle neskutečné teplo. To je velká nostalgie. Mě úplně mrazí, podle mě tady na tom stadionu je nějaký duch, který už tu zůstane," říká.
Za nedlouho oslaví své sedmatřicáté narozeniny a během své bohaté, stále aktivní fotbalové kariéry, se stal legendou domácích trávníků. Ty ostatně, kromě krátkého působení v bratislavském Interu, vlastně nikdy neopustil. V českých soutěžích kromě Brna, oblékal dres Slavie Praha, Viktorie Žižkov, Opavy nebo Slovácka a na svém kontě má více než sto 100 vstřelených branek. Díky jedné z nich se také zrodila jeho známá přezdívka Mercedes.
„Zase zůstanu u Lužánek. To jsme tehdy porazili Slavii 1:0. Bylo tu asi 24 tisíc lidí a já jsem na půlce vzal balón, podařilo se mi přejít přes dva nebo tři hráče a Radkovi Černému dát gól k tyči. To jsem si pak ty oslavy už vychutnal. Ale když jsme u té nostalgie, musím vlastně přiznat, že všechny zápasy tu byly krásné," vzpomíná zkušený střelec, který dnes k fotbalu vede i svého sedmiletého syna.
Další příběhy
Vratislav Lokvenc
Sparta? Mach mě odvezl ze Žižkova
Z nekropené škváry v Náchodě se prosadil až na mistrovství světa, do bundesligy, ke koruně krále střelců v domácí lize i k pěti titulům se Spartou. Bezmála dvoumetrový útočník Vratislav Lokvenc vypráví nejen o tom, jak snil o členství v Klubu ligových kanonýrů. „Když dá člověk první gól, tak si řekne: ještě 99, to je hrozný! Ale podařilo se,“ usmívá se.
Tomáš Grigar
Dokud budu cítit, že na to mám, budu pokračovat
Tomáš Grigar fotbalově vyrostl v Ostravě, vzdělával se na Letné, ale naplno rozkvetl až v Teplicích. Dokonce tak, že už tamní barvy obléká patnáct sezon v řadě.
Eduard Poustka
Chtěl jsem dát gól, ale ujely mi cvičky
Osmnáctým rokem je Eduard Poustka součástí fotbalové reprezentace, jako masér se stará o těla i o zábavu. Ale taky se dostává pod velký tlak. „Jakmile dáme víc gólů a zápas dopadne dobře, skládám básničky. Rychle mě musí popadnout múza a musím něco vymyslet,“ směje se oblíbený člen kabiny národního týmu a také ligových Teplic.
Petr Rada
Dát dva góly mistrům světa byl zážitek
Dosáhl jsem toho, co jsem si jako mladý hráč vysnil, a nebylo to tím, že jsem měl hodně talentu, ale tím, že jsem si to vydřel. Tak vzpomíná na aktivní kariéru Petr Rada, bývalý skvělý obránce Dukly, bývalý trenér reprezentace a současný fotbalové Příbrami. Vrchol prožil na Strahově proti mistrům světa z Itálie v kvalifikaci EURO 1984. Dal oba góly vítězů. „Na každé reprezentační utkání vzpomínám s velkou pokorou a úctou.“